Jdi na obsah Jdi na menu
 


IVF - Odběr a kultivace vajíček

V sobotu na 7:30 jsme přišli do ordinace a měli sebou i z domu odebrané sperma. Asi v 7 nás sestra zaregistrovala a řekla nám zběžně o cenách za jednotlivé výkony a podepsali jsme ani nevím kolik papírů. Byla jsem dost nervózní. Pak nás vzala proskleným výtahem do druhého patra s děsivou cedulkou: operační sály. Měla jsem sebou noční košili a přezůvky, do čehož jsem se prevlekla a zalehla do postele. Byla jsem na pokoji s dalšími dvěma ženami, které čekaly na stejný zákrok. Já tam ovšem byla evidentně jediná poprvé. Zajímavé bylo, že obě ženy měly jen jediný folikul. Takže já se svými třemi byla jak jednooky mezi slepými. Obě šly bez anestezie, prý se to dělá, když je jen jeden. To jediné mě trochu uklidnovalo, i když ještě nebylo vůbec jasné, zda v těch mých vůbec něco bude. 

 

Asi za půl hodiny za mnou přišla anesteziolozka, aby se mnou probrala uspani. Kdybych se nehlasila, tak mi dají standardní dávku ani nemrknou. Chtěla jsem jen analgosedaci, což už jsem probírala i se svou doktorkou. Všichni říkali, že je to o tom  že budu celou dobu při vědomí,  akorát to bude velmi znecitlivele a budu to cítit jen malinko. Realita však byla úplně jiná. Moje první anestezie. Musela jsem se pořádně vycurat a pak jít na sál, pěšky. Do ruky mi pichli kanylu a mezitím už mi začali strkat mezi nohy zrcátko,  tak j sem se ptala, zda z jsem uspana, když už to začíná  a oni odpověděli,  že ne. Nechápala jsem, ale už mi bylo všechno jedno. Najednou bum a pochopila jsem, že teď už uspana jsem. Rána do obličeje,  jak když vystoupíte z auta vyklimatizovaneho na 15 stupňů do vedra někde v Africe. Když jsem se asi za 5 minut probudila, bylo po všem. Ještě jsem slyšela sestru jak říká, že to doktorka ještě zkontroluje ultrazvukem  no to byla bolest, ta doktorka byla fakt surová. I s lehatkem mě dovezli zpět na pokoj a já si prelezla do postele. Ještě jsem dostala nějaký tampon, protože jsem krvácela.

 

Postupně za námi pak chodila embryolozka. Ja byla poslední,  takže jsem slyšela, co ty ženy predemnou. Jedna měla stimulaci a měla jedno pěkné vajíčko, druhá měla nativ a neměla v něm nic. Takže trochu nic moc.  Naštěstí jsem byla tak ráda, že už to mám za sebou, že mi bylo jedno, kolik jich mají. Prý se stává  že tam najdou i nějaké další folikuly, které předtím na ultrazvuku nebyly vidět. Tak jsem doufala že to bude i můj případ. Bohužel nebyl, z mých třech vydolovali jen 2 vajíčka.  Když nám to přišla oznámit, tak už jsem byla celkem už při sobě takže jsem z toho byla docela špatná. Po zákroku se musí ještě tak 2 hod ležet na pokoji s kanylou a nějakým uklidňujícím roztokem. A ty dvě hodiny jsou sakra dlouhý, hlavně se ve mě bourily hormony,  lítost atd.  No zkrátka jsem to tam obrečela,  protože ta embryolozka zase hned šla se slovy, zítra se vám ozveme, zda vajíčka byla schopna oplodnění. Takže máme jen dvě (průměr je tak 10) a ještě bůhví jaký. Stres. 

 

Byla neděle a mě teda volali z embryologie, že se obě povedlo oplodnit, nic víc, nashle zítra. Měla jsem fakt radost. Ale jen pár hodin, pak přichází stres ze zítřejšího výsledku. V pondělí mi volali už před sedmou ráno. Jak vidím na telefonu to jejich číslo už mi tuhne krev v žilách, ani nemůžu pomalu mluvit. Tak říkali, že obě embrya jsou v pořádku a jedno má 4 buňky a druhé 3 buňky. samozřejmě jsem se hned ptala,  zda to tribunecne je horší,  ale tvrdili mi,  že není. Že druhý den kultivace má mít embryo 2-4 buňky,  takže obě jsou v normě. Zase radost, zachvilku vystridana stresem. Pokud se teď jedno přestane vyvíjet, tak půjdu na transfer už v úterý a to jsem nechtěla. Chtěla jsem prodlouženou kultivaci,  protože je to přirozenější. Embryo při přirozeném oplodnění totiž 3 den je ještě ve vejcovodu  a oni by mi ho teď dali přímo do dělohy,  není to podle přírody. Navíc chci mít jistotu, že je kvalitní. Čeká se tedy opět s napětím na další den. Úterý - obě embrya přežila, takže embryotransfer bude pátý den. Super zpráva.  Jedno embryo je ucebnicove-osmibunecne, druhé je sestibunecne. Standard pro třetí den je 6-8 buněk, tedy furt obě mají naději. Radost jen pár minut, jelikož přechod do 4. dne je rizikový. Vajíčko se dosud vyzivovalo ze svých zásob a teď začne růst. 4. den by málo mít tvar moruly, to znamená, že má tolik buněk, že se již nedají spočítat. Jak to asi přežije to zpomalene vajíčko?

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář