Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stimulace na IVF

Nikdy bych nevěřila, že budu mít takovou radost, když mi doktorka oznámila, že můžeme začít s Ivf.  Vždycky jsem se mu chtěla vyhnout. Jenže po těch letech mi už dochází, že to prostě jinak nejde. Takže jsem dostala naordinovane injekce Gonal, a že si mám píchat 300 jednotek, což je téměř maximální dávka, vzhledem k mému nízkému AMH. Že bych si sama pichala injekci mi zprvu přišlo zhola nemožné. Ale počítá se s tím, že to budu dělat každý den přesně v 8 večer. Sestra mi podrobně vysvětlila, jak to udělat- dostala jsem injekční pero, takové jakým do pichaji diabetici. Nejdřív se nasadí jehla, pak se perem pootoci, než se na displeji objeví kyzena hodnota (u mně 300), pak se sundá z jehly kryt a celá jehla se zapichne do břicha, konec pera se macka tak dlouho, dokud na displeji není 0. Pak se jehla vytáhne a je to. Jedno pero má   sobě 900 jednotek,  takže ho mám cca na třikrát. Nicméně další dny si mám píchat je 250 a pak 225. Jedno pero stojí něco přes 2000 Kč a já potrebuju 2 ks, a to mám tu nejlevnější variantu. Vyfasovala jsem k němu ještě další injekce s názvem Cetrotide po cca 50 Kč, které prý vyuziju později.  Takže zítra, tj. 2 den menstruačního cyklu, večer si musím píchnout, vůbec nevím,  jak to zvládnu. Přítel je ochoten mi to píchnout, ale jen 4x, pak jede na třídenní služební cestu, takže do té doby se to musím naučit zvládnout sama. Díky bohu, že on není taková padavka a ten první den mě přinutil k injekci, i když jsem předtím půl hodiny vyvadela, že to nedám. Takže reálně jsme to provedli až o půl 9. Domluvili jsme se na následující steategii: první den mi to pichne a já se ani nebudu koukat, druhý den mi to pichne a já se na to budu koukat,  třetí den mu podrzim břicho a čtvrtý den to udělám sama a on mi povede jen ruku. Jak mi to pichnul ten první den, tak jsem skoro nic necítila, je to jen malinkata jehlička. Takže jsem se odhodlala si to už třetí den píchnout úplně sama. Nic to vlastně není. No a po třech dnech píchání jsem šla na kontrolní ultrazvuk. Doktorka říkala že při mém AMH je s třemi folikuly spokojená, ačkoliv standard je tak aspoň 10. A to jsme teprve na začátku, teď už jich může být jen min, víc už ne. No a už přišel dokonce čas na Cetrotide, který si mám píchat každý den přesně ve 12. Jenže to není žádný pero, ale opravdu každý injekce! A navíc se musí ještě míchat nějaký roztok s práškem,  pak to natáhnout do té injekce a píchnout si to. Přišlo mi to zhola nemožný. Takže jsem první tři jezdila jako srab do centra asistované reprodukce, aby mi to tam pichli. Pozitivní bylo,  že to bylo přes oběd,  ale i tak hodina a půl v háji. Když jsem si měla píchnout poslední,  čtvrtý cetrotide, tak jsem se z držela v práci a vzhledem k tomu, že mi kladli na srdce,  že to musí být v přesný čas,  jsem se odhodlala. Zavřela jsem se na záchodě pro invalidy a začala studovat manuál. Nasadit velkou jehlu a tekutinu vstriknout do lahvičky s práškem,  promichat a natáhnout zpět do injekce,  vyměnit jehlu za malou a šup do břicha.  Není to tak složitý? Už jsem byla totálně otupela z těch hormonů, že mi to bylo suma fuk. Když jsem si další den večer měla píchnout Ovitrelle za cca 200 Kč na vyvolání ovulace,  byla to už rutina. Ovitrelle byla poslední injekce. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář