Imunosupresiva před IVF
Tak už beru pěkně dlouho kortikoidy/imunosupresiva na snížení imunity, abych mohla jít na IVF. Konkrétně Metypred. Když jsem to brala první týden, tak jsem onemocněla, ač normálně nemocná nebývám. Dokonce jsem měla i teplotu. Od doktorky z Gennetu jsem měla nakázáno, přestat je brát, když budu cítit, že na mě něco leze, takže jsem je vysadila. Když jsem jí po nemoci volala, kdy je můžu zase nasadit, řekla že 14 dní po nemoci. Z toho jsem byla dost hotová, jelikož tím pádem bychom mohli zahodit jednu celou inseminaci a před IVF bych to brala jen 2 týdny a má se brát minimálně 4 týdny. Ta jsem volala k doktorce na imunologii a ta mi říkala, že to můžu brát hned, že jsem to ani nemusela vysazovat, tak jsem dala spíš na ní, protože už to chci mít fakt za sebou.
Radši jsem to svinstvo hnedka začala brát, protože už chci být těhotná a mít celej tenhle oplodňovací ultramaraton za sebou. Je mi to tom teda pěkně blbě, hlavně po ránu. Dokonce jsem dvakrát vstala a rovnou běžela zvracet, ale před partnerem se mi to podařilo utajit. Ten by mi řekl, ať to přestanu brát, že je důležitější, abych byla zdravá já. Jenže on nedokáže pochopit, že si tím stejnak budu muset projít, a když ne teď tak za pár měsíců. Když chodím běhat, tak už po pátým kilometru se mi chce zvracet, hrůza. Taky jsem se celá osypala – obličej, záda, hruď, břicho. Jediný, co je na tom pozitivní je, že se mi začal ztrácet ekzém, ale možná je to tím jarem.
