Klystýr a vše pro zdravé tlusté střevo

Achjo, jestli já jsem si nevyžrala všechny problémy světa, tak už nevím kdo. Vždycky jsem chtěla být krásná maminka, ale nikdy evidentně nebudu maminka a už vůbec ne krásná. Je mi 27 a jsem v přechodu. Nevím, čím se mám trápit víc, jestli vráskama a akné tak hlubokým, jaké si neumí teenageři ani představit nebo tou hroznou únavou. Vždycky jsem si přála být výjimečná, tak teď to mám, jsem jedna z 10 žen v ČR, která je v přechodu před třicítkou.

Jak na to chvilku začnu myslet, tak se rozbrečím. Čím jsem si vysloužila, že moje hodnoty AMH jsou na beznadějné úrovni 1,1? Tedy na úrovni 45-ti leté ženy. Moje máma měla přechod taky letos, v 50-ti letech.

A já to cítím už delší dobou, že to semnou jde z kopce, ačkoliv každý den ráno běhám, tak mám tak velké břicho, že mi brání v pohybu, jsem pořád unavená, kůže se mi nehojí tak rychle, pořád mě něco bolí, koleno se mi zasekává. A já si chvíli myslela, že to je rakovina, a on obyčejnej přechod. Já myslela, že jsem v rozpuku a místo toho už končím.

Co semnou bude? Umřu dřív než obyčejné ženy? Budu mít v pětatřiceti celé tělo vrásčité? Už nikdy nezhubnu? Co můžu čekat od svého těla? Přestane to někdy bolet?